Ultramaraton

Letošní mistrovství světa v Itálii se konalo na jejím severu pod štíty Dolomit v městečku Seregno, které je jen kousek od Milána. Závod na 20 km dlouhém okruhu skýtá výhledy jak na hory, tak na ulice městečka a také kus dálnice. Organizačně zvládli Italové vše téměř na výbornou. Jediným problém se nakonec ukázalo ubytování účastníků, kteří bydleli dost daleko a v den závodu autobusák, který měl přivést závodníky, jeden s hotelů minul. Díky tomu závod začal o 30 minut později, což jsem se dozvěděl čistou náhodou a raději to šel hned ověřit u Hillary Walker. Italové tenhle detail sice hlásili, ale většinou Italsky a tak nevýrazně, že Poláky a Korejce jsem varoval ve chvíli, kdy utíkali na start v 8:00, který se nekonal.

Poslední část textu o závodě v měděném kaňonu v Mexicu v pohoří Siera Madre. První část vyprávění je zde a jeho pokračování potom zde.

Druhá část povídání o Copper Canyon Ultramarathonu. První část povídání je zde. Než jsem sesmolil druhou část, tak bohužel došlo ke velmi smutné události o které jsem psal zde. Vážený čtenář nechť odpustí zdlouhavost a také velkou pauzu než se mi povedlo uveřejnit další část textu.

Zpráva, kterou jsem přečetl v neděli brzo ráno mě opravdu silně zasáhla: Micah True alias Caballo Blanco nežije. 

Měl jsem štěsti a poznal jsem ho osobně a to, že už neběhá s námi na Zemi pociťuji, také velmi osobně. Něco málo jsem shrnul v článku na běhej, ale pochopitelně jsou to jen slova, která obtížně popisují živého člověka. Budu na něj vzpomínat hlavně při běhu, protože mantra "run free" je jedna z důležitých věcí co nám zanechal. Takže run free Micah.